V bočním větru vedle lodě
Fouká boční vítr, najíždíte vedle již stojící jachty, na její návětrný bok. Jak to udělat, aby vítr nesnesl vaši příď na její návětrný bok?
Příď jachty je za takových podmínek rychle snášena větrem. Před molem musíte navíc zpomalovat a o to víc vaše příď utíká. Proto je třeba k vedle stojící jachtě dostat primárně záď, aby na ni nemohla skončit příď.
V našem případě nemáme jinou možnost (nedovolují to okolnosti), než před stočením k molu couvat po větru. Následně se stáčíme kolmo k molu a začíná souboj s bočním větrem. Vítr má tendenci příď snést. Aby k tomu nedošlo, musíme stáčet kormidlo po větru, abychom příď tlačili proti větru.
Do pravého úhlu k molu se stáčíme o chvíli dříve, než by bylo za bezvětří třeba. Protože vítr a setrvačnost přídě v oblouku mají tendenci příď v zatáčce přetočit, musíme po jejím dokončení přetočit kormidlo po větru, abychom snosu přídě a přetočení zabránili. Následně kormidlo srovnáme.
Nyní couváme v bočním větru. Aby příď neutíkala, je třeba jí občas bránit stočením kormidla po větru. Kormidlo po větru znamená záď po větru. Po větru se ale posouvá vlivem větru i příď. Proto splouvá po větru celá naše jachta.
Dále se snažíme skončit u mola v pozici, kdy se zádí nalepíme na vyvázanou jachtu. Proto splouváme tak, aby při zastavení u mola byla mezi jachtami minimální mezera, dejme tomu do jednoho metru.
Nebezpečné naopak je, zastavit daleko od již stojící jachty. Například 4 – 5 metrů. Pokud nezvládne posádka ihned svoji loď stabilizovat na návětrném laně, příď bude sfouknutá na trup vyvázané jachty. A to obvykle nemáme v úmyslu.
Závěrem
Stočíme se kolmo k molu o chvilku dříve a pak couváme v bočním větru. Kormidlo stáčíme po větru a necháme jachtu splouvat bokem k vyvázané jachtě.