Unikátní britské majáky 2: který je nejstarší?
V úvodním díle seriálu o britských majácích jsme si představili Eddystone, ikonickou stavbu zapsanou zlatým písmem v historii architektury, námořnictví a díky tomu, kolik lodí zachránila před ztroskotáním, dozajista také britského obchodu. V pokračování zkusíme odpovědět na otázku z titulku.
Zadání je to zdánlivě jednoduché. Jenže kandidátů bychom měli vícero. Jednak Chalk Tower ve Flamboroughu, jednak Bell Rock nedaleko skotského Dundee a také maják stojící v areálu Doverského hradu. Tak popořadě.
Nejstarší komplet
Město Flamborough se nachází v hrabství Yorkshire na severovýchodě Anglie. Tamní maják, jemuž se říká Chalk Tower (křídová věž), byl postaven v letech 1669-1674. Jde o nejstarší kompletní majákovou stavbu v Británii a jednu z nejstarších na světě. Dílo postavené sirem Johnem Claytonem se dnes těší památkové ochraně.
Poněkud neuvěřitelně může znít, že tento maják v uplynulých 350 letech nikdy nesloužil svému účelu, respektive že z jeho lucerny nikdy nevyšel jediný paprsek světla. Proč? Clayton měl takzvanou královskou chartou garantovanou zakázku na výstavbu pěti majáků na východním pobřeží. Součástí charty ale byla podmínka, že poplatky od lodí za průjezd mohl začít vybírat až poté, co bude všech pět majáků postaveno. Claytonovi však došly peníze dříve, než projekt dokončil, a tak zůstala lucerna křídové věže navždy v temnotě.
Posádky lodí plujících kolem této části anglického pobřeží ale přeci jen světlo vidí. Od roku 1806 jim s navigací pomáhá cihlový maják Samuela Wyatta, stavba vysoká 26,5 metrů se dvěma balkony a unikátní světelnou signalizací sestávající z dvou bílých záblesků následovaných jedním červeným. Specifická optika i signalizace je dílem George Robinsona, který se touto světelnou charakteristikou rovněž zapsal do historie – bylo to poprvé, kdy bylo v majákové signalizaci použité jiné než bílé světlo.
Od té doby se signalizace několikrát změnila. Aktuálně jsou to čtyři bílé záblesky v 15 vteřinách.
Poslední strážci z majáku odešli v květnu 1996 poté, co byl plně automatizován. Správcem je Trinity House a také tato stavba je v režimu památkové ochrany.
200 let pod náporem vln
Obr. enschrage.nl
Průřez majákem Bell Rock
Několika "nej" se může pochlubit maják Bell Rock. Stojí na stejnojmenném skalisku v Severním moři a je vzdálený 11 mil od města Arbroath na východním pobřeží Skotska. Jeho historickým posláním je zvýšení bezpečnosti plavby do zálivu Firth of Tay, v němž se nachází město Dundee.
Bell Rock je nejdéle kontinuálně sloužícím majákem stojícím mimo pevninu, a to jak v Británii tak na světě. Vystaven na milost a nemilost rozmarům moře je od roku 1810, kdy byl zprovozněn po třech letech výstavby.
Autorem 36metrové stavby je Robert Stevenson, skotský stavební inženýr, který navrhl 19 majáků, většinu ve Skotsku. Bell Rock byla jeho první realizace a dodnes je za ni opěvován. Výstavba se dlouho plánovala, Stevenson vycházel z konstrukčních principů, které při stavbě Eddystonského majáku uplatnil John Smeaton. Sám se vypravil Smeatonův slavný maják důkladně prostudovat. Postup ale dále rozpracoval a upravil pro potřeby Bell Rocku. Žulové zdivo bylo postaveno a svázáno tak důkladně, že za dvě století nepotřebovalo žádné úpravy.
Obr. https://ice-museum-scotland.hw.ac.uk
Sklad žulových kamenů ve spodní části stavby.
Podobnost s Eddystonským majákem není náhodná. Také Bell Rock byl do výstavby majáku obávaným zkázonosným místem, které z mnoha lodí učinilo vraky. Útes číhající na kořist, skrytý většinu času těsně pod hladinou, je možné spatřit jen pár hodin ze dne při odlivu.
Stevenson předložil záměr výstavby majáku na útesu už v roce 1799. Kvůli jeho mládí, radikálnímu designu a vysokým nákladům ale návrh nezískal dostatečnou podporu. Až po ztroskotání válečné lodi HMS York v roce 1804, které vzbudilo pozdvižení v parlamentu, dostal maják zelenou. Stevenson však byl nucen povolat jako záštitu renomovaného inženýra Johna Rennieho, což následně vedlo k hádkám jejich potomků o to, kdo se o maják více zasloužil. Smířliví historici dnes přínos obou hodnotí jako srovnatelný.
Samotné výstavby se účastnilo 60 mužů, včetně kováře, jehož náplní bylo brousit nástroje, jimiž dělníci sekali do skály. Práce byly zahájeny v srpnu 1807 a prvním úkolem dělníků bylo postavit si na útesu, který byl každý den 20 hodin pod vodou, ubytovnu. Než ji na vysokých dřevěných pilotech vztyčili, nocovali na lodi zakotvené asi 1 míli od skály a každý den museli na staveniště doveslovat.
Obr. Robert Stevenson, Public domain, via Wikimedia Commons
Stavba majáku Bell Rock
Proces výstavby, z nějž se stala svého druhu turistická atrakce (přeci jen šlo tehdy o nejvyšší maják mimo pevninu na světě), se neobešel bez obětí na životech a zdraví dělníků. Nakonec byl ale usazen i poslední z 2500 žulových kamenů a stavba zdárně dovršena.
Od zprovoznění majáku byly zaznamenány pouze dvě ztroskotání. Závažnější byl případ britské válečné lodi HMS Argyll, která skončila na skaliscích v průběhu první světové války v roce 1915, kdy byl maják mimo provoz, aby nepomáhal v orientaci německým ponorkám. O sedm let dříve najela na mělčinu nákladní loď Rosecraig a potopila se.
V roce 1955 došlo u majáku ještě k jedné havárii. Nikoli však lodi, ale britského vojenského vrtulníku, jehož posádka měla u útesu cvičit slaňování. Po kontaktu ocasní vrtule s anemometrem na vrcholu majáku se stroj zřítil.
Maják byl plně automatizován v roce 1998. Jeho světelná charakteristika je bílý záblesk každých pět sekund. Signál je viditelný ze vzdálenosti 21 mil.
A nyní tedy něco opravdu starého
Foto http://www.panoramio.com/photo/30552811
Římský maják Faros v Doveru
Nejstarší dochovanou stavbou na britských ostrovech, která plnila funkci majáku, je "Faros" v Doveru. Když na ostrovy v roce 43 vstoupili Římané, postavili záhy dva majáky v opevněné osadě Dubris (v místě, kde se dnes nachází město Dover). Oběma říkali Faros. Jejich datace se různí. Podle některých historiků byly postaveny už v roce 50, podle jiných o třicet let později nebo také až v roce 138. Všeobecně se ale má za to, že pocházejí z 1. století.
Majáky byly vystaveny na dvou vyvýšených místech - západní a východní výšina. Většina majáku z východní výšiny stojí v areálu Doverského hradu dodnes, byť dávno se zcela jinou funkcí. Stavba vysoká 24 metrů byla upravena pro použití jako zvonice přilehlého hradního kostela. Ze západního majáku zbyly jen základy.
Pevnost Dubris společně s oběma majáky sloužila Římanům až do 5. století. Doverský Faros je nejzachovalejší stavbou Římanů na britských ostrovech a jedním ze tří dodnes stojících římských majáků. Dalšími dvěma jsou Leptis Magna v Libyi a Herkulova věž u španělské La Coruni.