Typy refování klasické hlavní plachty
Vojtěch Sládeček

Typy refování klasické hlavní plachty

Pokud si vybíráme loď na charter, jedním z hlavních kritérií bývá, jaký typ hlavní plachty si zvolíme. Na výběr je mezi rolovací a klasickou hlavní plachtou s lazy bagem. Každá z variant má samozřejmě své plusy i mínusy. Záleží tedy, jaký je účel plavby, jak mám zkušenou posádku apod. U klasické hlavní plachty, která bývá jasnou volbou pro zkušenější kapitány, se můžeme setkat s velmi odlišnými typy refování. Jaké se tedy používají způsoby refování hlavní plachty?               

Klasické refování (Conventional Slab Reefing)

Foto North Sails

Foto North Sails

Jedním z původních a osvědčených způsobů, který je stále často používán, je klasické refování. To kombinuje jedno refovací lano (reefing pennant), které vede do, nebo častěji skrz refovací oko v zadním lemu plachty. Druhým důležitým prvkem je refovací oko (kroužek) v předním lemu plachty (cringle). Zadní lem je tedy přitahován k ráhnu a kontrolován refovacím lanem, které je pro jednoduchost ovládání svedeno k vinšnám a stoperům do kokpitu. Přední lem je ale třeba manuálně stahovat přímo u stěžně a stáhnout refovací oko až k místu uchycení ráhna do stěžně (gooseneck). Tam se nachází refovací hák (ram horn), na který se refovací oko navlékne. Správně se tedy nejprve povolí výtah, člen posádky stahuje přední lem a následně zafixuje oko na předním lemu do háku. Teprve potom se dopne zadní lem pomocí refovacího lana. To už zvládne další člen posádky na višně z kokpitu.

Hlavní výhodou této metody je jednoduchost. Jednoduché užití refovacího lana pak umožní celkem snadné vytažení plachty zpět. Klade totiž v porovnání s dalšími systémy jen minimální odpor.

Nevýhodou je přítomnost člena posádky u stěžně. Toto refování nezvládneme z kokpitu, je proto třeba myslet na bezpečnost posádky- vesta a harness.

Refování pomocí dvojice lan (Dual Line Reefing)

Zdroj Harken

Zdroj Harken

Refování dvěma lany vyžaduje hodně místa na stoperech.
Tento systém začíná být stále oblíběnější. Kombinuje klasické refovací lano do zadního lemu (oka) a lano podél předního lemu, které funguje na principu downhauleru, tedy v podstatě jako cunningham. Zjednodušeně se jedná o lano, které je uchyceno k refovacím oku na předním lemu. Toto lano je pak svedeno do kokpitu. Pokud tedy refujeme, pracujeme se dvěma lany. Jedno nám přitahuje zadní lem plachty a druhé stahuje přední lem. Velkou výhodou je, že vše zvládneme z kokpitu, je to tedy výrazně bezpečnější. Vytahování plachty zpět je pak v porovnání s dalším systémem poměrně jednoduché. Lana nekladou přílišný odpor. Nevýhodou může být, že každý ref potřebuje lana dvě. Tedy je to náročné na počet stoperů v kokpitu. Je také potřeba si lana dobře označit, abychom věděli, které lano náleží ke kterému refu.

 

Refování  jedním lanem (Single Line Reefing, One Rope Reefing System)

Zdroj Burton

Zdroj Burton

Refování ledním lanem je obvykle složitější než na obrázku. Lze refovat z kokpitu, ale má i nevýhody.
Tento způsob refování kombinuje výhody obou předchozích. Tedy při refování pracuji pouze s jedním lanem, které mi ovládá oba dva „rohy“, které potřebuji stáhnout k ráhnu. Tedy lano vychází z konce ráhna a vede do oka v zadním lemu. Dříve než však doběhne skrz ráhno k vinšnám, má cestou ještě jednu odbočku, kde vyběhne podél předního lemu k refovacímu oku, aby stáhlo i přední lem. Nám tedy stačí dotahovat jedno lano a tím zafixujeme oba konce plachty. Systém má své nevýhody. Refování trvá poměrně dlouho a bývá obtížné refovací lano dostatečně dotáhnout, protože obhospodařuje příliš věcí najednou, jde přes mnoho kladek a průvlaků, tedy je vystaveno velikému tření. Také je potřeba dotáhnout značnou délku lana, především u druhého a třetího refu. Navíc je třeba u stěžně zkontrolovat, není-li plachta dotaženým lanem někde skříplá. Další komplikací je vytahování plachty. Vzhledem k tomu, že lano je protaženo množstvím průvlaků a kladek, je v něm poměrně velký odpor. Často je třeba tedy manuálně lano povolovat na obou koncích. Jinak se při vytahování dost nadřete. Výhodou je pak již zmiňovaná bezpečnost, vše se zvládne z kokpitu. Redukované množství lan se pak pozitivně projeví na množství stoperů.

Klíčové je tedy se v systému refování zorientovat ještě v klidu v maríně. Pokud si nejste jistí, nechte si vše vysvětlit, ať máte jasno, který systém je na lodi použitý. Pokud tomu na lodi tak není, je dobré si také lana dobře označit, zvláště když se jedná o systém dvou lan. Dobrou praxí pak také bývá si na nové lodi refování vyzkoušet za dobrého počasí. Tím si ověřím, že vše funguje a nebudu pak řešit případné problémy v nepříznivém počasí. Zároveň si posádka vyzkouší, co všechno tato procedura obnáší a jaký je správný postup na konkrétní lodi.

 

Na horu