Poslední přípravy před startem
Za 48 hodin vypluje Milan Koláček na Atlantik. V neděli startuje s Pierrem Brasseurem do závodu Transat AG2R. Co dělá jachtař před startem takové regaty? Jaké jsou poslední přípravy?
Nemohu mluvit za ostatní, u kterých je příprava v posledních hodinách před startem odlišná. Pro mě a mého parťáka Pierra jsou poslední hodiny před startem stále pracovní. Nejsme tým, který by byl finančně zabezpečen jako ostatní, proto se musíme ohánět sami. Nemáme preparátory, kteří by se postarali o loď, o zásoby, o plachty, o vše potřebné. Proto jsme od rána na nohou a stále v poklusu. No ale ať to nevypadá, že si stěžujeme. Je to naše cesta, vybrali jsme si jí a musíme po ní jít. A to nejlépe, jak je možné.
Pojďme být konkrétnější. Dnes je pátek. Co jsi měl dnes na práci?
Kromě jiného jsme připravovali jídlo na cestu. Na 21 dnů, se kterými na plavbu počítáme. Předpoklad je, že budeme v cíli za 19 dnů, zásoby máme na 21. Musíme se do toho vejít. Pokud pojedeme pomaleji, zhubneme. To bude trest za to, že jsme se málo snažili.
Co musíte brát při přípravě zásob v úvahu?
Důležité jsou dvě věci. Zabezpečení potřebné energetické hodnoty stravy pro každý den při zachování minimální hmotnosti. Během dne počítáme s 6 jídly. Snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře a drobné svačiny na noc. No a do tohoto musíme napasovat 4000 kalorií na osobu a den. Máme už na to připravené excelové tabulky. V nich jsou jídla, se kterými máme pozitivní zkušenosti a jejich kalorická hodnota. A další excel. Ten počítá, jak na tom v každé chvíli jsme. Pořádek musí být. Nemůžeme si dovolit, nabrat jídlo odhadem a doufat, že to vyjde. Bylo by to buď moc těžké (každé kilo se na závodní lodi počítá), nebo by se nám nedostávalo potřebné energetické hodnoty.
Na chuti jídla vám nezáleží?
Jo a ne. Nejsme vybíraví, jedeme na všechno. Má-li naše palivo dost energie, jedeme na něj. Jsou zde ale také psychologické faktory. A ani na ně není radno zapomínat. Pokud nám jídlo alespoň trochu chutná, můžeme se na něj těšit. Protože na palubě přicházejí i chvíle, kdy nejsme v nejlepší pohodě, každá maličkost se počítá. To platí i pro jídlo. Když se vám nedaří, jste dole. Jídlo vám může náladu vylepšit, nebo zhoršit. A to je důležité. Jste-li nahoře, máte energii, jedete na plný plyn, máte odvahu dělat těžká navigační rozhodnutí. Pokud jste naopak dole, vaše energie vyprchala. Už nejedete na 100 %. Stále více ztrácíte a při rozhodování pochybujete. To je dlouhá odpověď na jednoduchou otázku.
Co uložení zásob? Nějaké skříňky v podpalubí? Prostor pod lůžky, jako na turistické lodi? Nebo naházené v jedné tašce, která poletuje v podpalubí?
Ne, vůbec ne. Skříňky nemáme, lůžka jsou zavěšená, kuchyni představuje jen vařič. A aby zásoby volně poletovaly po podpalubí, to také není možné. V první řadě je třeba vše rozdělit na osoby a jednotlivé dny. Jídelníček na každý den je víceméně daný již před startem závodu. Kaloricky jiná je strava pro začátek regaty, kdy bude zima a pro druhou polovinu, kdy poplujeme v tropech. Zásoby na každý den se musí popsat a zavakuovat do sáčků. Pak se uloží do vodotěsných vaků, ve kterých je možné je přenášet, křehčí jídlo do přepravek. Za plavby mají své místo na návětrném boku, kde vyvažují. Každé kilo je pro vyvážení lodi a tím i pro zvýšení výkonu dobré.
To mě přivádí na otázku, jak je to s odpadem. Musí ho být na palubě dost. Všechny ty obaly…
Je to jednoduché. Co si vezmeme s sebou, to také přivezeme. To je samozřejmé. Takový imperativ. Moře milujeme. Všichni bez výjimky. Bez toho by ani nešlo jachting dělat. Přeci bychom nemohli házet odpad do moře. To je naprosto vyloučené. Nepochopitelné je, že to někteří lidé na moři dělají.