Opuštění lodě - opravdu až na poslední chvíli?
Před několika dny proběhla jachtařskými médii a sociálními sítěmi zpráva, že Martin Doldrup, německá jachtařská celebrita, byl nucen opustit svoji potápějící se loď Jumbo (Bavaria 34) v jižním Atlantiku. Doldrupovo selfíčko z liferaftu vzbudilo v jachtařské komunitě dost velkou debatu - je na něm totiž v pozadí vidět Jumbo ještě s vytaženou plachtou a moc to nevypadá, že by se loď nějak rychle potápěla. Mnozí se ptají, proč Martin opustil loď, která zjevně stále pluje. Vždyť přece jedna z tradičních pouček záchrany na moři říká, že “do liferaftu se má z lodě nastupovat vždycky NAHORU”. Tedy jinými slovy - zůstaňte na lodi do poslední možné chvíle, do ostrůvku lezte až v okamžiku, kdy jde vaše loď ke dnu.
Mario Vittone, dlouholetý záchranář US Coast Guard, o téhle poučce ale zcela bez obalu říká: “Je to nesmysl a nebezpečný mýtus.” A nutno říct, že jeho pohled na věc rozhodně nutí k zamyšlení.
Vittone sám na moři řadu lidí opravdu fyzicky zachránil. I po odchodu do důchodu se intenzivně věnuje bezpečnosti na moři - učí kurzy, pořádá debaty a své zkušenosti rozebírá v jachtařských médiích. V jednom ze svých článků Vittone říká:
“Zůstat na lodi, dokud se nepotopí, dávalo smysl v dobách, kdy námořníci neměli jinou možnost, předtím, než jsme měli VHF rádia (a další moderní komunikační prostředky - pozn. autora). Pokud jste daleko na moři, bez možnosti pohonu a nemůžete si zařídit odtah, dříve nebo později svou loď opustíte. Jak a kdy to uděláte, to je vaše volba. A na tomto rozhodnutí závisí, v jakém stavu budete, až na opuštění dojde.
S veškerou pravděpodobností vaše loď vydrží mnohem víc než vy. Vylovil jsem nejednoho námořníka, který kvůli rozhodnutí zůstat na lodi co nejdéle utrpěl vážná zranění… To, že vaše loď stále pluje, není dostatečný důvod k tomu, abyste na ní zůstávali. Kapitán lodě se zlomeným kormidlem jednou řekl mé posádce, že “to vydrží přes noc” a loď opraví ráno, až se moře zklidní. Měli jsme málo paliva, tak jsme se vrátili na základnu. Kapitán už se víckrát neozval, zmizel a jeho loď se nikdy nenašla.
Možnost opustit loď bezpečně závisí na řadě faktorů - na počasí, stavu moře, snosu, na dostupných možnostech záchrany. Nejlepší čas opustit loď je ve chvíli, kdy je to nejbezpečnější pro vás a pro ty, kteří vás budou zachraňovat.”
V dalším článku chválí kapitána, který uprostřed Atlantiku opustil svou loď, která byla v naprostém pořádku. Ale kapitán, jeho žena a dvě malé děti byli všichni vyčerpaní nedostatkem spánku a mořskou nemocí a na loď se řítil hurikán, kterému nebylo možné se vyhnout. Podle Vittoneho kapitánovo včasné rozhodnutí zachránilo celé rodině život, později už by je pravděpodobně ani Coast Guard z lodě nebo z moře dostat nedokázali.
Záchranáři tedy zjevně preferují, když o pomoc zavoláme včas a nehrajeme si na hrdiny. Oni pak mohou provádět “search and rescue”, tedy pátrání a záchranu. A ne jen nasazovat své životy při pátrání bez výsledku.
Na druhou stranu se asi celkem všichni shodneme, že na moře vyplouváme z vlastního rozhodnutí a na vlastní zodpovědnost. A že volat záchranu kvůli vlastní blbosti je tak trochu ostuda a nezodpovědnost.
Kde je tedy ta hranice? Kdy si máme ještě být schopni poradit sami? A kdy je naše “samostatnost” zbytečným hazardem s naším i dalšími životy? Je brzké opuštění lodě zbabělost nebo moudré rozhodnutí? Univerzální odpovědi neexistují a každý kapitán se nakonec stejně musí rozhodnout sám, jak krizovou situaci vyřeší. Ale názor těch, od kterých pak očekáváme záchranu, bychom určitě měli znát.
Umíte si v případě nouze poradit nebo zavolat pomoc? Pokud je pro vás bezpečnost na plavbách důležitá, zvu vás na kurzy Záchrany a přežití na moři , kde se (nejen) těmhle otázkám věnujeme důkladně.
Kateřina Staňková
bezpecnenamore.cz