Klasické metody pro určení pozice
Jakým způsobem získat během terestrické navigace svoji fixní pozici? Časté téma na kurzech, kde si účastníci osvojují metody klasické navigace. Způsobů je hned několik.
Nepochybně každá metoda pro získání pozice má své plusy a mínusy. Proto je dobré jich znát více, a pokud dané podmínky určité metodě nevyhovují, prostě zvolit jinou. Zde je tedy alespoň pár základních způsobů, jak získat svojí fixní pozici.
PŘEVZETÍ FIXU
Zdroj C-map
Převzetí fixu
Nejlehčí způsob jak propojit samotnou plavbu s navigací v papírové mapě. Jakmile míjíme nějaký významný bod (maják, bóji, kardinální znak…) a zároveň je tento objekt v mapě vyznačen, pak zákonitě musíme být na tomto stejném místě i v mapě. Nemusíme řešit proudy, snosy deviace, deklinace, ale stačí pouze zaznačit naší pozici a přidat k ní časovou značku. Jednoduchá, funkční, ale často opomíjená metoda.
POZICE ZE TŘÍ NÁMĚRŮ
Zdroj Open Sea Map
Pozice ze tří náměrů. V trojúhelníku cocked hat stanovujeme naší pozici buď v těžišti, nebo nejblíže nebezpečí.
Jedním z nejčastěji používaných způsobů, jakým při terestrické navigaci získat svojí pozici je metoda tří náměrů. Trénuje se snad na každém praktickém kurzu. Spočívá v tom, že si musíme vybrat tři vhodné objekty, které jsme schopni vizuálně identifikovat. Následně se snažíme získat za použití náměrového kompasu správné náměry na jednotlivé objekty. Poté nesmíme zapomenout na odečtení (nebo přičtení) magnetické variace (deklinace), abychom mohli náměry přenést do mapy. Pokud vše správně změříme, správně odečteme a správně vykreslíme, měli bychom dostat naší fixní pozici. Ale je tento způsob opravdu tak dobrý? Co nám může měření komplikovat? Tato metoda bude dobře fungovat na klidné vodě, při optimálním rozmístění objektů cca 45°. Jakmile totiž budeme měřit na neklidném moři, určit náměr přesně bude obtížné a vznikne nám odchylka. Pokud tato odchylka bude u každého z náměrů, přesnost fixní pozice se výrazně snižuje. Stejně tak, pokud zvolíme objekty, které jsou příliš blízko k sobě. Vznikne nám chyba měření, které se anglicky nazývá „ cocked hat“. Vzniká nepřesný trojúhelník, kde se jednotlivé náměry neprotnou v jednom bodě. Pomoc s upřesnění pozice pak může například izobata (čára spojující místa o stejné hloubce). Pokud takovýto trojúhelník vzniká, vždy „převezmu“ pozici, které je nejblíže potencionálním riziku na mapě! To mi pomůže lépe zvolit další strategii jak předejít nechtěnému zdramatizování plavby.
TRANZIT
Foto Pavel Nesvadba
Tranzit
Tranzit je řekl bych nejopomíjenějším způsobem, který nám ale v některých podmínkách může neskutečně usnadnit práci. Co je tranzit? Jedná se zákryt dvou objektů, který vytváří jasnou linii. Například vysílač na kopci a červená laterární bóje., věže dvou kostelů, bóje a maják… Nejčastěji se používá při ověření, že jsme dobře zakotvení. Ale velkým pomocníkem umí být i pro získání fixní pozice. Pokud vidím dva objekty v zákrytu, musím být v linii jejich zakrytí. Pak už jen stačí jeden doplňkový náměr na další objekt, nebo vhodná izobata a mám vystaráno. Tato metoda je skvělá v tom, že je z paluby vizuálně velmi jednoduchá. Nemusíte tolik řešit náměry apod. Prostě se jen držíte daného směru.
LINIE SEKTOROVÉHO SVĚTLA
Zdroj C-map
Linie sektorového světla a náměr.
V noci může být skvělým pomocníkem sektorové světlo. Konkrétně jeho změna barvy. Pokud plujete a čekáte změnu ze zeleného světla na bílé, jakmile tato změna nastane, jste 100% na linii, která je v mapě vyznačena. Pak už jen stačí nějaká kombinace s dalším náměrem, nebo hloubkoměrem a fixní pozice je na světě.
Jak sami vidíme, skoro nejlepší je metody kombinovat. Osobně pokud to jen trošku jde, používám tranzity. Při plavbě je to mnohem jednodušší, než se trápit se třemi náměry. Na závěr uvedu příklad z praxe. Na kurzech v Anglii mají velice rádi cvičení nazvané „get me to this spot“. Tedy vám prstem ukáží na mapě místo a chtějí po vás, abyste se na něj dostali pomocí klasické navigace. Obrovskou výhodou map v Anglii je jejich detailnost. Najdete tam vyznačené stožáry na klubové vlajky, sjezdy do vody, vysílače, kostelíky, prostě všechno. Vybaven náměrovým kompasem jsem si připravil tři náměry na dané objekty, které mi musí z požadovaného místa odpovídat. V praxi pak ale uhlídat, jak se jednotlivé náměry mění a kam loď zatočit bylo skoro nereálné. Tedy moje metoda moc nefungovala. Mnohem lepším způsobem bylo, najít si na mapě tranzitní linii, po které se loď povede. Na to se v podstatě ani nemusíte soustředit. Prostě furt vidím bójku a za ní vysílač. Z požadovaného místa na mapě jsem si pak jen určil náměr na jeden objekt. Tedy plujete po linii tranzitu a čekáte, až uvidíte na náměrovém kompasu ten požadovaný náměr na další bóji. Jakmile tam naskočil, stačilo zastavit a člověk byl se 100% jistotou na daném místě. Výrazně pohodlnější způsob.
V praxi je tedy ideální vědět od každého trošku a umět metody propojovat. Umět pracovat s náměrem, umět použít izobaty, a pokud to situace umožňuje, tak kombinovat s tranzitem. Tyto základní dovednosti vám tento typ navigace výrazně ulehčí.