Jak se nepluje podél kubánského pobřeží (2. díl)
V pátek jsme skončili plavbu podél kubánského pobřeží u Punta Frances na jihozápadě Isla de la Juventud. Před námi bylo nedorozumění v maríně Siguanea, vyjednávání s úřady a shánění peněz na pokutu.
Karibské moře je jižně od Kuby hluboké, místy i 4000 metrů. Až k řadě korálových útesů, k řadě cays jižně od ostrova. Severně od cays již je moře mělké. Někde 8 – 9 metrů, jinde jen 4.
Jediným velkým ostrovem mezi cays je Isla de la Juventud. My jsme byli absencí splavné cesty a vojskem donuceni ho obeplout ze západu. Mířili jsme do maríny Siguanea, která byla a snad i je i dnes vstupním přístavem. Od Punta Frances plujete na mělké vodě, jen kolem 10 metrů a blíže k pobřeží hloubka klesá. Půl kilometru od břehu je dvojice bójí značících vybagrovaný kanál do maríny. Hloubka u bójí jen kolem 2 metrů. Pro nás to bylo tak akorát. Potřebné minimum.
Už si vše v maríně nepamatuji. Byl to vykouslý rybník v pobřeží, za dolary měli ve stánku studenou Coca Colu a byl tam úřad. Zřejmě místo za trest. Na vnitru muselo být pro každého posledním varováním: „Ještě jednou a půjdeš do Siguaney!“ Kolem mangrove, močály, krokodýli, komáři. A dolarový hotel El Colony kilometr daleko. Pro úřednictvo, a to i to uniformované, hotel s cenami mimo možnosti. Nejbližší civilizací byla díra zvaná Santa Fe 40 km (cesta po silnicích bez názvu), nebo o 10 km dále (cesta po silnici, která má jméno) Nueva Gerona, hlavní město ostrova.
My jsme ale zprvu měli jiné starosti. Úřad vstoupil na palubu. Proběhly povinné kontroly, drogový kokr, mnoho lejster a nakonec nám byla vyměřena pokuta.
„Cože? 500 dolarů pokuta? Za co?“
Podle vysvětlení, které probíhalo ve zmatení jazyků (my neuměli španělsky, oni neuměli jinak) jsme usoudili, že jde o pokutu za náš pokus o vylodění v zátoce Carapachibay.
Vinu jsme byli ochotni přiznat, ani nám nic jiného nezbývalo, její výše se nám ale zdála přehnaná. Vzhledem k tomu, že jsme pokus o invazi nakonec vzdali…
Pokoušeli jsme se o vyjednání snížení, nebo zrušení pokuty. Vzhledem k jazykovým odlišnostem to nebylo snadné. Velkou roli hrály ruce, klacík a prach, do kterého jsme střídavě kreslili.
Navečer nám bylo umožněno opustit marínu, abychom si zašli do hotelu na večeři. Pokuta stále platila a loď zůstávala zadržena. Jednání pokračovalo i druhý den. Zdálo se, že kubánská jednací strana klade velký důraz na to, že nejde o pokutu v dolarech, ale v pesos. To nám ale nepřišlo důležité, konvertibilní peso a dolar přeci jedno jsou.
Další hodina jednání a konečně výsledek. Ano, pokuta je v pesos, ale nikoli v konvertibilních, které museli používat cizinci, ale v domácích kubánských, tedy v bezcenných pesos. Pokuta 500 pesos neznamenala 500 dolarů, což byl na konci devadesátých let minulého století stále balík, ale jen o něco více než 500 Kč. To už bylo akceptovatelné.
Jsme nadšení, problém se podařilo vyřešit. Objevuje se ale jiný.
OK, zaplatíme tedy pokutu, která je v pesos, v dolarech. Tady je 20 USD a jedem.
Tak to ale nejde. „Pokud budete platit v dolarech, bude pokuta 500 konvertibilních pesos.“ A jsme tam, kde jsme byli. Musíme platit v domácích pesos, které nemáme a není kde je rozměnit, protože zde si na to nikdo netroufá.
Kreslíme si do prachu klacíkem.
Kde vyměnit pesos?
Nueva Gerona, banka.
Jak se tam dostat?
Autobus.
Kdy jede?
Ráno a večer.
Ráno už bylo. Večer je na nic, banky jsou zavřené. Propadáme malomyslnosti.
Taxi!!!
Ano, u hotelu je taxi. Tím to půjde. Vybíráme dvojici, která vyrazí do 50 km vzdálené Gerony vyměnit 20 dolarů za domácí pesos. Jinak jsou nám domácí pesos k ničemu. Na Kubě vládne po rozpadu východního bloku v podstatě hladomor. Potraviny na příděl, za pesos si můžeme koupit tak motyčku. Nebo slamák…
Ostatní podléháme na palubě nakažlivému lenošení místního úřadu, který v ostrém slunci odpočívá v lenošce ve stínu. Čekáme na návrat taxíku, čekáme na pesos, čekáme, až budeme moci vyřídit formality a znovu vyplout. Před polednem jsou zpět vyslanci s domácí měnou. Platíme pokutu, vyřizujeme formality, které nám umožní vyrazit, vykupujeme u okénka všechny Coca Coly po dolaru za kus a vyplouváme.
Máme co dělat, abychom byli do tmy v Geroně. Musíme spěchat. Plachty i motor a závodíme s časem. Držíme se dále od pobřeží, protože naše globálka Kuby, není na pobřežní plavbu vhodná. Navigujeme podle hloubkoměru, sledujeme barvu vody a věříme. Že to vyjde.
A vychází, jen je třeba si zvyknout na to, že plujete zálivem Golfo de Batabano plnou rychlostí na hloubce mezi 5 a 6 metry. Před Geronou se spolehneme na bóje a pozdě odpoledne, ale stále před soumrakem, vplouváme do ústí řeky Las Casas a zanedlouho do přístavu v Geroně. Vyvazujeme se u mola v trajektovém přístavu. Vše je zarezlé, zašlé, už dlouho používané.
Úřad přichází se soumrakem. Tradiční výslechy, plno lejster, protidrogový vořech. Než je vše vyřízeno, je tma. Za plotem v městečku jen pár světel, u našeho Domina na stráži voják.
Musíme udělat poradu. Obeplouvání ostrova a zdržení v Siguaney znamenalo zpoždění proti původnímu plánu. Před sebou máme plavbu na Cayo Largo, dlouhé chvíle na úřady a plavbu zpět na Kajmany. Už je jasné, že na Geronu bude jen minimum času. Zítra budeme muset odplout.
Gerona je malé městečko, nebo spíš větší vesnice s ulicemi z pravoúhlého období. Liché v severojižním směru, sudé východozápadním. Hlavní se vymyká, nese jméno José Martího. Přízemní zašlé barevné domy s podloubími, ve kterých děcka trénují baseball. Bar, v baru rum, kafe nabírané sběračkou z velkého hrnce do hrníčků s uraženými oušky a doutníky. Na hlavní pak dolarový stánek, který přidal k rumu kolu.
V obchodech za pesos nic. Vlastně, rýže a fazole. Zásoby na plavbu je třeba koupit v dolarovém stánku.
Gerona měla šmrnc, byl by však na ní třeba čas. A ten jsme neměli.
Ráno vstáváme ztěžka a po vyřízení formalit odpoledne vyplouváme. Potřebujeme za světla proplout na severovýchod úžinou mezi Cayos de la Manteca. Je to vybójkovaný kanál v řadě cays, za kterým budeme moci zamířit k jihovýchodu do průlivu Canal del Rosario.
Celou noc plujeme na hloubce 6 metrů. Není to moc, ale hloubka je stabilní. Letíme nocí na plachty. Ještě za tmy jsme severně od Canal del Rosario. Kotvíme a čekáme na východ slunce.
Za světla proplouváme úžinou a na hluboké vodě plujeme na východ ke Cayo Largo. Cestu do maríny už známe. Stejně jako proceduru, která nás čeká.
Přihlášení, papíry, pes vycvičený kynology v Havaně. Pryč je dobrá hodina, stejně jako část rumu, který jsme koupili v Geroně. Na druhý den ohlašujeme proceduru opuštění Kuby, tedy další úřední kolečko.
V devět ráno je na molu připravená úřední suita, posílená o nám známého celníka. Podle fronty na molu čekáme, že dříve než v 11 nevyplujeme. Toto bude dlouhé…
Pasovou kontrolou vše začne, pár papírů se vyplní, ale už se do salonu dere náš nedočkavý celník. Tlačí pasové kontrolory do hlavní lukny, nechává si nalít rum, z tašky vytahuje formulář z naší vstupní kontroly. Proškrtává kolonky a dostává se k časopisům Playboy. Na poličce za svými zády je nevidí.
„Kde jsou časopisy Playboy?“
„Schovali jsme je do skříňky, aby nemohly narušit morálku vašich úředníků.“
„To jste udělali dobře,“ oddychne si a vytahuje časopisy ze skříňky.
Počítá. Je jich devět. Kontroluje formulář, kam před pár dny zanesl pět. Nechápavě počítá znovu. Zase napočítá devět.
Obrací se na nás: „Co s tím mám dělat? Máte jich devět, před týdnem jich bylo jen pět. Z toho by mohl být problém. Úřední problém, když zanesu devět do formuláře. Vyšetřování…“
Pohotový René mu navrhuje řešení: „Co kdybyste si časopisy navíc vzal vy a nechal je zničit? Aby to vycházelo.“
Byla to správná odpověď, bylo to vidět v celní tváři. Na stůl položí koženou brašnu, sahá po časopisech navíc a z nadšení zapomíná na svoji roli ochránce ostrovní morálky: „Které si mohu vzít?“
René je velkorysý: „Vezměte si které chcete.“
Byla to možná příliš velkorysá nabídka, zdržela celní kontrolu o dalších patnáct minut. Bylo třeba listovat, vybírat.
Nakonec vklouzly čtyři časopisy do kožené brašny a celník odchází. Nahoře čeká ještě pár méně důležitých uniforem, ale celník je si vědom, že je třeba projevit vděčnost. Odhání uniformy, prohlídka je skončena. Vše je v pořádku a připraveno na odplutí.
Před námi tehdy byla jen ničím nezajímavá plavba na Kajmany.