Plavba po Waddenzee bludištěm mělčin
V minulém týdnu jsme vypluli s Jirkou Brožkem na plavbu po holandském Waddenzee a dorazili jsme na ostrov Terschelling. Tentokrát nás čeká další díl plavby po mělčinami protkaném moři a navíc vysvětlení, jak se zde chová příliv.
Plavba v zeleném
Druhý den naší plavby ve Waddenzee nás čeká přeplutí z ostrova Terschelling na ostrov Ameland. Jde o úsek, který je v námořní mapě vyznačen bójemi na zeleném podkladu mapy. To znamená, že poplujeme v místech, která jsou za nejnižšího odlivu nad hladinou moře. Jednoduše nás čeká plavba v hodně mělkých vodách. Přestože má naše loď ponor cca jeden metr, v těchto vodách je několik kritických míst, na které se v připojeném tracklogu můžete podívat. Na Ameland se dá plout jen za určitých podmínek a ty se nám naskytly.
Je dva dny po springu, vítr vane ze západu, a tak je předpoklad, že plavba bude úspěšná. Místo v marině v Nesu na Amelandu neřeším. Řídím se zásadou, že pro jednu loď se místo vždycky najde.
Proč to není žádná sranda
V čem je zajímavé a zároveň náročné plout ve vodách Waddenzee? Náročnost plyne z těchto důvodů.
- Postranní kýly (leeboardy)
Tradiční holandské plachetnice lodě bez kýlu mají samozřejmě jinou techniku ovládání než kýlové lodě. Důležité je, aby loď měla co nejmenší snos a držela stopu. proto je osazena pomocnými postranními sklopnými kýly. Jsou na lodi namontované ve dvojicích, na každé straně trupu jeden. Leeboard se spouští vždy na závětrném boku lodi. Umožňuje, aby mělké plavidlo plulo vodami, kterými by kýlová loď neproplula. Přesto mají tyto lodě větší snos než klasické kýlovky, zvláště při menších rychlostech.
Každých 12 hodin a 25 minut se ve Wadenzee dostavuje nový příliv, čili příliv s odlivem se střídá po cca 6ti hodinách. Je třeba dobře počítat s časem vyplutí ve vztahu k plánované trase a průjezdy mělčin a také se směry mořského proudu. Do toho je nutné počítat samozřejmě se směrem větru a také s proměnlivou hladinou vody při různém směru větru (vane-li silný vítr z východu, odnese vodu do Severního moře).
- Hloubka jednotlivých vodních cest
Waddenzee má hodně rozmanité vody. Některé jsou hluboké, jiné extrémně mělké.
Námořní mapy zvýrazňují mělčiny barevným odlišením – bleděmodrá a zelená se zde vyskytuje poměrně často. Samozřejmě na mapě najdete hloubky uvedené konkrétními čísly a také izobátami. Jak známo, všechna čísla jsou uváděna při tzv. LAT (Lowest Astronomical Tide). Ve skutečnosti je zde více vody než ukazuje mapa.
No a aby toho nebylo málo, musíte ještě počítat s NAP (Normal Amsterdam Peil). Co je to NAP?
Před více než třemi stoletími bylo v Amsterodamu založeno značení, založené na průměrné výšce vodní hladiny v Zuiderzee, které propojovalo Amsterdam se Severním mořem. Toto značení bylo a stále je pomůckou pro všechny stavby jakéhokoli druhu v Nizozemsku.
NAP byl založen v Amsterdamu v 17. století. V tomto století došlo často k povodním a záplavám. Důsledkem veliké povodně vroce 1675 bylo obrovské úsilí o lepší ochranu nízko položených oblastí, vesnic a jejich obyvatel před vodním živlem. Voda přílivu byla od této chvíle systematicky měřena. Mezi 1683 a 1684 byla měřena značka přílivové vody denně. Průměr byl nazýván „Amsterodamská úroveň“ (zkratka A.P.). Tato průměrná hladina přílivu byla přijata jako nulová hladina (referenční rovina). Byla použita všude tam, kde to bylo potřeba. Především pro zvyšování
stávajících hrází a vodních zábran na bezpečnou úroveň. V roce 1684 nechal starosta Amsterdamu osadit osm mramorových kamenů ve stavidlech kolem řeky IJ. Každý kámen měl ve středu vodorovnou drážku, která představuje výšku. Nápis na kameni zní:
výška mořských hrází je devět stop pět palců nad úrovní města
Tyto mramorové kameny byly určeny k označení toho, jak vysoko musí být mořské hráze nad A.P (Amsterodamská úroveň).
Amsterdamská úroveň (AP) byla přejmenována na Normální Amsterodamskou úroveň (NAP) o dvě století později. Tato změna názvu byla výsledkem nové normy pro přesnost měření. Není tedy rozdíl mezi AP a NAP.
NAP je referenční rovina. To znamená, že všechny výšky země, vody, hráze a tunelů se měří vzhledem k této rovině.
V minulosti byla tato referenční rovina určena pomocí jednoduchých nástrojů. V současné době používají několik moderních technik, jako jsou automatické hladinoměry a GPS (satelitní navigace).
Při plavbě vodami Waddenzee tedy musíte počítat se směrem větru, proudy, přílivem a odlivem, hloubkou ve vztahu k NAP a také s vymezenými plavebním dráhami. Není toho málo, že?
Pokud pozorný čtenář dočetl až sem a zajímá ho, jak to vlastně všechno funguje, pak zde uvádím dvě webové adresy, které fungují jako přílivové tabulky s údajem o výšce vody s ohledem na NAP. Druhá adresa ukazuje momentální stav vody v současné chvíli:
https://getij.rws.nl/
(koho to zajímá více, podívej se na rok 2020 a přístav West Terschelling – viz foto ke článku
A zde je info o aktuální situaci:
http://waddendata.nl
Tak konečně můžeme vyplout…
Foto Jiří Brožek
Vypluli jsme do míst, která lze přejít suchou nohou.
Opouštíme přístav na ostrově Terschelling a loučíme se překrásným výhledem na maják Brandaris. Magická stavba, která mne vždy fascinuje. Majáky jsou ve Waddenzee skutečně monumentální. Proplouváme úzkým kanálem na otevřené moře a vytahujeme plachty. Fouká příznivý vítr SW a to je přesně to, co potřebujeme. Plujeme částečně s pomocí přílivu, což se za pár mil změní. V tuto chvíli nám pomáhá přitékající voda z úžiny mezi ostrovy Vlieland a Terschelling, za pár mil nám naopak příliv mezi Terschellingem a Amelandem půjde proti lodi. Míjíme dva kardinální znaky a po levé straně je vidět rozsáhlou mělčinu Oosterom. Pozorujeme na levoboku reliéf ostrova a pomalu se blížíme k Terschellingské mělčině. Nad mělčinou krouží hejna ptáků. Jsou to rackové bouřnáci, ústřičníci, a mnoho dalších druhů. Mají zde neskutečné množství potravy.
Oblast Waddenzee je plná písečných banků, které se neustále mění s každým přílivem a odlivem. Dvakrát denně je ptákům servírována potrava s přicházejícím planktonem. Kromě toho v létě rychle vysychající voda Waddenszee podporuje růst mořských řas. Vody jsou bohaté nespočetnými hejny ryb, mlžů a korýšů - oblíbená potrava pro ptáky a tuleně.
Po několika hodinách plavby vplouváme do druhého kritického místa „Blauwe Balg“. Mám trochu nervy z očekávání, ale podle výpočtů bychom měli proplout bezpečně. Ta 1,5 míle je pořádně dlouhá, ale naštěstí vše klaplo. Nyní nás čeká proplutí plavební dráhou k přístavnímu městu Nes. Na obzoru se tyčí maják Bornrif, dominanta ostrova Ameland. Jsem moc rád, že výpočty nezklamaly a že jsem měl možnost v praxi si vyzkoušet proplutí těmito mělčinami, a to jako kapitán J Samozřejmě za nezbytné pomoci skvělé posádky!
Beru do ruky vysílačku a s napětím se hlásím „port control Nes“… Uff – dostáváme povolení k vjezdu do malého a úzkého přístavu. Vyvazujeme se na menší tjalk a jsme celkem šestou lodí vyvázanou na dalších lodích směrem od mola. Plavbu jsme úspěšně zvládli, takže teď hurá na kolo a na výlet po ostrově.
Ameland
Foto Jiří Brožek
Maják Bornrif.
Ostrov Ameland je v řadě (od západu k východu) čtvrtým obydleným Západofríským ostrovem a leží mezi Terschellingem a Schiermonnikoogem. Žije zde cca 3,5 tisíce obyvatel. Ostrov je 24 kilometrů dlouhý a v nejširším místě 5 kilometrů široký. Od pevniny je Ameland vzdálen 8 kilometrů. Povrch ostrova tvoří převážně písečné duny, nejvyšším bodem je Oerdblinkert (24 m.n.m.). K Amelandu patří i dva neobydlené ostrůvky Engelsmaanplaat a Rif.
Na ostrově jsou čtyři vesnice, hlavní Hollum má okolo 1300 obyvatel.
První obyvatelé ostrova byli kočovníci, kteří se zabývali chovem dobytka, lovem, rybařením a sběrem plodů. Předpokládá se, že se na ostrově usadili okolo roku 750 našeho letopočtu. Od středověku si obyvatelé stavěli malé osady mezi dunami písku, aby byli chráněni před bouřemi a záplavami. První základy osad byly nalezeny ze 12. století v okolí vesnice Hollum. V roce 1287 byl ostrov zasažen bouří a povodní St. Lucia.
Do historie se zapsala i jedna z nejdramatičtějších tragédií v historii Amelandu, kdy v roce 1777 mezi ledovými krami kdesi na severu zahynulo při velrybářské výpravě několik stovek místních námořníků. Dnes se místní obyvatelé zabývají především zemědělstvím (chov ovcí a dobytka) a cestovních ruchem.
Den nabitý skvělými zážitky jsme zakončili 24 km dlouhou vyjížďkou, návštěvou majáku Bornrif a sklenicí výborného místního piva.
Pokračování příště…