Živá voda do Baltu

Těsně předvánoční bouře Zoltan zbičovala pobřeží Severního moře a Baltu. Vzedmutá hladina obvykle působí kvůli svému destrukčnímu potenciálu u většiny lidí obavy, biologové mají ale i důvod k radosti.

Baltské moře je v podstatě hodně velké jezero, jehož „výpust“ je ucpána jednotlivými kusy Dánska. Tato danost má pro Baltské moře řadu důsledků. Jedním z nich je potřeba jisté míry cirkulace vody. Bez čerstvé vody ze Severního moře totiž v Baltu pomalu ale jistě uvadá život.

Voda v Baltu trpí nedostatkem kyslíku - základního paliva většiny živých organismů. Je to dáno tím, že moře je vesměs mělké s nepříliš slanou vodou a absorbuje mnoho živin ze zemědělské činnosti a odpadních vod, které svědčí řasám. Jejich bujný růst a následný hnilobný rozklad napomáhá úbytku kyslíku. Vědci již celá desetiletí pozorují, jak výše popsaným způsobem v Baltu vznikají zóny smrti s prakticky mrtvou vodou u dna, v níž není možný život. Tyto plochy se rozprostírají na mnoha čtverečních kilometrech a postupem let se zvětšují. Důvodem je slábnoucí výměna vody mezi Severním a Baltským mořem a naopak zvyšující se množství živin ve vodě. Tento smrtící koktejl decimuje celé populace ryb.

Rozšíření oblastí s nízkým obsahem kyslíku u dna.

Zmíněná bouře Zoltan přinesla právě tento blahodárný efekt, a to nejsilnější za poslední dekádu. Spolkový úřad pro plavbu a hydrografii BSH uvedl, že autonomní měřicí stanice Darßer Schwelle naměřila od 20. prosince 2023 silný přítok slané vody v celém vodním sloupci. Podle úřadu šlo o jeden z nejsilnějších přílivů slané vody od roku 2014.

Bouři navíc předcházelo dlouhé období jihovýchodního proudění, které vyhánělo vodu z Baltského moře a výrazně snížilo jeho hladinu. O to silnější byl zpětný proud poháněný hlubokou tlakovou níží.