Můj názor na Vis…
Co si myslím o Visu? Že je to jeden z nejkrásnějších chorvatských ostrovů. Bohužel s jedním velikým ALE…
V chorvatských vodách pluji od devadesátých let.
Myslím minulého století.
V některých letech patnáct týdnů, jindy třeba deset.
Tedy… Docela dlouho na to, abych mohl napsat, že o této oblasti něco vím.
Když jsem začínal jezdit na Vis, jednalo se ještě … Tak trochu o dobrodružství. Lodě byly malé a pomalé. Motory na českých jachtách nespolehlivé. Plavba za obzor byla odvážná (alespoň trochu).
Komiža v té době byla fantastická. Do konce osmdesátých let byl Vis uzavřen, protože to byl vojenský ostrov. A pak přišla válka v Jugoslávii…
Ve druhé polovině let devadesátých tak byla Komiža nedotčená. Tři kavárny na náměstí, gemišt za 4 kuny, kuna byla chorvatská měna (5 korun za kunu), Jastožera neexistovala a když byla posádka movitá, šlo se do konoby Bako (na výběr zase tolik nebylo). V přístavu se platilo (rozumně), kdo nechtěl platit, šel na kotvu, nebo se vázal na kamenné pachole proti molu.
Vis (myšleno městečko Vis) jsem tak rád neměl. Nevím proč, ale atmosféra tam nebyla tak fajn jako v Komiži.
Zátoky na jižním pobřeží? Překrásná místa. Především Stiniva. Podle mě jedna z nejkrásnějších zátok ve Středomoří. Stání na kotvě, koupačka, přespat na místě. Tyrkysová voda, samota.
Nebo jeskyně. Plavat v Modré a Zelené jeskyni… Myslím bezplatně. A bez davů. A Stončica na severu Visu. Krásná pláž, výborná peka, posezení pod palmami. Tedy, když jste jedinou lodí v zátoce.
Vis je prostě nádhernej ostrov. Příroda, krásná architektura, historie sahající do antiky. To za to vždycky stálo.
V posledních letech mě to tam netáhne. To je to ALE, o kterém jsem psal v úvodu. Ostrov je v mých očích oběť vlastního úspěchu.
Vše je opravené. Restaurace, obchody se zbožím turistickým, plný přístav jachet, rychlé gumáky z pobřeží, kololodě s pasažéry v přiléhavých mundůrech, davy vystupující z trajektů.
Vše se točí. Stále dokola. Přijet, něco koupit, kafe, míchaný nápoj, večeře, zábava a ráno pryč. A hned přijedou další. Ale ne jeden, ne jedna loď, 10, 20, 30, 50 lodí. Stále dokola.
A výběrčí chodí… A vybírá. 70, 80 euro za přístav, 10 euro za pivo, 50 za večeři, 30 za nějakou cetku, 60 za bóji, 15 možná 20 euro za špilju, co já vím.
Dnes mi to přijde, že jediným smyslem existence Visu a jeho okolí je ten výběr. Výběr financí. Vis je taková kasička, prasátko, do kterého je třeba házet.
Samozřejmě, turistická místa žijí z turistů, to tak je. Byl bych ale spokojenější, kdyby to místo žilo svým životem a turistický průmysl byl nadstavbou. Nikoli jako v lunaparku, kde podstatou zábavní atrakce je plná kasička.
Vis je průmysl. Z ostrova se stal turistický průmysl v té nejprvoplánovitější formě. Vše je zorganizované za účelem maximalizace zisku. Kotviště připravené, aby se vešlo maximum platících, přístavy, jeskyně, gumenjaky, nejvyšší turistická taxa v Chorvatsku. Není prostor na chybu, není možné lelkovat, je třeba oškubat každou slepici, která se rozhodne přiblížit.
Tak takto mi připadá Vis. Je to krásný ostrov, který měl atmosféru. Dneska nemá (květen – říjen) atmosféru, dneska je to fabrika. Bohužel. Na druhou stranu, jde cestou, kterou mu jeho klienti dovolí. Pokud se mi taková místa nelíbí, tak tam nejezdím. Jednoduché řešení.
Proto jsem už několik let nebyl v Komiži.