Divoký kurz manévrů ve 40 uzlech
Daniel Vodička

Divoký kurz manévrů ve 40 uzlech

Včerejší kurz přístavních manévrů v Zadaru byl svižný. Neúprosní chorvatští meteorologové varovali před jugem 35 – 60 uzlů a frontou. Windy se přebarvilo do fialové. Ráno nebylo jasné, co za takové činy dokážeme.

Povedlo se toho překvapivě hodně. I když ne vše. Něco nešlo. Nebo by to bylo příliš riskantní. Například stabilizace na návětrném laně v bočním větru. Říci, že to nešlo, by byla lež. Jen riziko poškození jachty bylo příliš vysoké. Ve třicetiuzlovém bočním větru loď couvala jistě v patnáctistupňovém náklonu, bylo třeba vynaložit všechny síly a sešlápnout plyn až na dno kokpitu, aby bylo možné se udržet v zamýšlené stopě. Pak by stačila jediná chyba při brzdění a ze zádě Diany by se stala tahací harmonika. Vzhledem k tomu, že před sebou máme měsíc manévrování, by to znamenalo komplikaci.

Foto Petr Šturc

Foto Petr Šturc

V bočním větru v náklonu.
Zkusili jsme tedy couvání v bočním větru na dané místo (bez stabilizace na laně). Ani tak nešlo o jednoduchý úkol. Vítr kradl příď rychlostí agresivní bandy rumunských kapsářů v tramvaji číslo 22. (v Praze). Ale… S trochou cvičení to všichni dali.

Následovalo jednoduché zajíždění bokem k molu zádí proti větru. Navzdory větru, který v poryvech sílil k 35 uzlům, šlo o poměrně jednoduché cvičení. K odplouvání od mola jsme používali metodu předního springu bez springu (varianta pro šikovného kormidelníka s lenivou posádkou).

Vítr dál sílil a některé poryvy atakovaly 40 uzlů. Uvnitř zadarského přístavu! Na další program jsme se chtěli přesunout do maríny. Zajíždění k molu mezi lodě. Ačkoli to zní vzhledem k numerům na windmetru odvažné, marina je vzadu krytá před větrem. Vítr u mola slábne, k lodím proniknou jen některé poryvy.

Cestou do maríny jsme si všimli zadarského převozníka, který se snažil probít na své veslici v závětří vedle trajektů proti větru. Nabídli jsme mu pomoc.

Byla to jistě dřina. Proto také přijal hozené lano. Odmítl si ho přivázat na příď. Držel ho v ruce jako Jean-Paul Belmondo ve filmu Veselé Velikonoce. Chyba! Nestál až vpředu a oranžová bárka se postavila šikmo k vlnám. Ze suchého chlapa mokrý pes během dvou vln. Také naše loď byla s vlekem obtížně řiditelná, snášelo to bokem, kormidlo občas nezvládalo vítr atakující čtyřicítku. My jsme bojovali, ale Belmondo za námi lano neudržel…

Foto Petr Šturc

Foto Petr Šturc

Bojující Cháron
Bez lana se snažil veslovat k vjezdu do maríny. Nešlo to, za chvíli to vzdal a svoji snahu omezil na ušetření pětatřicetimetrového naleštěného motoráku, který by s oranžovým škrábancem nebyl šik.

Bylo třeba zasáhnout ještě jednou. Tentokrát jsme změnili strategii. Lano na příď a budeme couvat. Podařilo se hodit lano snášenému Cháronovi a couvali jsme rychlostí několika desetin uzlu proti větru.

Zdálo se být vyhráno.

Pak nás vítr stočil a driftovali jsme k superjachtě i s vlekem za přídí.

Plný plyn na zpátečku, kormidlo na doraz a čekáme s napětím, jak to dopadne. Dlouho nic. Nakonec jsme se dostali za vlny do mírného závětří benzínky. Vyhráli jsme. Tam Diana poslechla kormidlo. Cháron se ve vjezdu do maríny pouští a vesluje na místo, my unikáme z pasti.

Ještě jednou si vyzkoušíme 40 uzlů v zadarském přístavu a plujeme ukončit větrný den. Zajet k molu v maríně, vyvázat zkušenou Dianu (Bavaria 37 Cruiser) a konec tréninku.

Následovala oslava narozenin. Bylo Lukáše.

Dnes zase pokračujeme v kurzu. Potřebujeme ještě doladit nějaké detaily, na které včera nebyly podmínky.

Pokud byste chtěli, zbývají nám ze všech jarních termínů poslední dvě volná místa.

Na horu