Na inspekční cestě vozem s vlastní hlavou
Může se zamčené auto samo nastartovat? Může si v noci rozsvítit světla a pustit rádio? Na inspekční cestě po přístavech Peloponésu jsem zjistil, že ano. Stačí si půjčit italský Fiat s vlastní hlavou. Ráno už sice nenastartoval, ale zato dokazuje, že italská auta mají duši. A zřejmě také vlastní program.
V posledních dnech října jsem projížděl přístavy na Peloponésu. V Aténách jsem měl objednané v půjčovně auto, malou Toyotu s automatickou převodovkou. Automat proto, že jsem na to zvyklý z lodi.
Místo Toyoty jsem dostal Fiat 500. Hybrid. Nikoli ten nejmenší, normální 4 dveře. Předávali mi to s tím, že je to super stroj, upgrade proti tomu, co jsem měl objednaný.
S plynem na podlaze
Brzy se ukázalo, že úplně skvělý stroj to není. Chcete akcelerovat, sešlápnete plyn a… Motor se rozječí. Čekáte, že vás mašina zatlačí do sedadla. Ale nic. Kromě akcelerace zvuku se nic neděje. Ručička na tachometru jen neochotně opouští ustálenou hodnotu a zvedá se jak neohřátý horkovzdušný balón.
Nevadí. S tím se dá smířit. Akcelerovat se nebude.
Naštěstí mám klíč
Nepříjemnější je, když přijdete k zaparkovanému vozu a mačkáte tlačítko v dlani a auto se neodemyká. Poprvé znervózníte. Pak si ale zvyknete že občas se to stává. Naštěstí je součástí dálkového ovládání stále klíč.
Zloděj ve voze?
Že má italský vůz vlastní život, a vlastní hlavu, zjistíte, když se vracíte z přístavní pevnosti k zamčenému stroji a zjistíte, že mu běží motor. Čekáte zloděje uvnitř, přiskočíte, prudce vezmete za kliku, ale vůz je zamčený. Uvnitř nikdo. Zmáčknete otvírání dveří, motor zhasne. Fiat se tváří, jako že nic.
Vždy jsem si myslel, že auto bez klíčku nemůže nastartovat. Dnes už vím, že minimálně jedno italské může…
Kdo by chtěl žít ve tmě
A pak ještě problém se světly a rádiem. Světla automatická, vystoupíte z vozu, světla se vypnou. Parkoval jsem v úzké uličce, 20 metrů od kavárny. Ráno dojdu k autu, nejde odemknout. To už znám, mám klíč. Chci nastartovat, přístrojová deska je mrtvá. Elektrika kaput. Zřejmě baterka. Jdu poprosit kavárníka, jestli by neznal někoho s kabely. On že jo, že někoho sežene. Že mu bylo jasné, že k tomu dojde. Že se večer kolem deváté auto rozsvítilo a osvětlilo potemnělou uličku. A navíc si k tomu pustilo radio.
No jo, řekl jsem si. Je to vůz italský. Italský, nikoli německý. Možná není tak spolehlivý jako německá mašina. Ale má duši. A svou vlastní hlavu.