Milan Koláček: Novou Ocean Call jsme stavěli pro Route du Rhum
Český oceánský jachtař Milan Koláček spustil v červenci na vodu novou závodní jachtu třídy Class40 (nyní je na kvalifikační plavbě na Route du Rhum). Loď dostala jméno Ocean Call, číslo 216 a v současnosti je nejnovější lodí zapsanou v této třídě. Jde o upravený typ Mach 40.6 z francouzské loděnice JPS Production, který navrhl známý konstruktér Sam Manuard.
V první části rozhovoru jsme se zaměřili na stavbu lodě, změny tvaru trupu, použité materiály a na to, proč se Ocean Call liší od starších sesterských lodí.
Tvoje nová Class40 je na vodě, má číslo 216 a je nejnovější lodí ve třídě. Jak se jmenuje?
Jmenuje se Ocean Call. Loď je registrovaná, zapsaná ve třídě Class40, proměřená a má přidělené číslo. Jen zápis do třídy, proměření a související administrativa vyšly přibližně na 6000 eur. Je to hodně. Stále se ale mohu utěšovat tím, že to není IMOCA.
Loď vznikla ve francouzské loděnici JPS Production v Bretani. Co je to za loděnici?
JPS Production vyrábí především prototypové závodní lodě. Majitel loděnice mi říkal, že Ocean Call je už pětadvacátá Class40, kterou postavili.
Nevyrábějí jen lodě podle návrhů Sama Manuarda. Stavěli také konstrukce jiných designérů a nespecializují se pouze na Class40. Vyrábějí větší i menší závodní lodě.
V době, kdy se dokončovala naše loď, tam například stavěli foilingovou Mini podle návrhu Sama Manuarda. V předchozím roce dokončili Palanad, velkou padesátistopou jachtu pro závody v handicapu IRC. Ta nedávno vyhrála závod Aegean 600 v Řecku.
Ocean Call je typ Mach 40.6. Je tedy stejná jako například Zeiss, kterou jsi loni porážel, nebo jste na lodi provedli změny?
Nové plachty s partnery projektu
Foto Pavel Nesvadba
Je to sesterská loď Zeissu, ale náš Ocean Call je modifikovaný. Od stěžně směrem dozadu je trup mírně zvednutý a chine, tedy výrazné zalomení trupu, je výše než u původní verze.
Loď by díky tomu měla být rychlejší na stoupačku, na zadní vítr a pravděpodobně také na boční kurzy. Teoreticky bychom naopak mohli mít určitý problém ve slabém větru.
Nelze postavit loď, která bude nejrychlejší na všech kurzech a za všech podmínek.
My jsme Ocean Call stavěli především pro Route du Rhum. Předpokládáme, že během prvních dnů závodu bude foukat silný vítr. Právě v této části se může závod do značné míry rozhodnout a je důležité držet se vpředu. Tomu odpovídaly také změny, které jsme na lodi udělali.
Naše loď je navíc lehčí. Na palubě jsme použili lehčí pěnu a samotná paluba je přibližně o 50 kilogramů lehčí než u ostatních lodí.
Máme také nový čelen. Na rozdíl od některých dalších lodí používáme klasickou konstrukci ze dvou trubek. Je lehčí než moderně vypadající celistvé čeleny. Ty jsou sice pěkné, ale naše řešení je podle mě efektivnější a lehčí.
Co znamenají změny trupu pro plavební vlastnosti?
Loď by měla lépe procházet vlnami, protože trup není v zadní části tak plochý.
Ve slabém větru a na hladkém moři může být plošší loď rychlejší. Jakmile se ale objeví vlny a je třeba jet rychle s genakerem nebo i na stoupačku, upravený trup by měl vlnami procházet lépe.
Celkově by tedy Ocean Call měla být v těchto podmínkách o něco rychlejší.
Jaké nové materiály jste použili při stavbě paluby?
Materiály jsou v zásadě stejné jako u ostatních lodí. Pravidla Class40 totiž nepovolují použití karbonu na trup a palubu. Karbon můžeme použít pouze na čelen, ráhno a stěžeň.
Použili jsme ale lehčí pěnové jádro sendvičové konstrukce paluby. Místo pěny o hustotě 80 kilogramů na metr krychlový jsme použili pěnu s hustotou 60 kilogramů na metr krychlový.
Tím se podařilo celou palubu výrazně odlehčit.
Loď má tedy sendvičovou konstrukci. Uvnitř je pěna a z obou stran skelný laminát. Jak silné jsou jednotlivé vrstvy?
Záleží na konkrétním místě, ale celkem jde přibližně o 600 gramů skelné tkaniny. To představuje necelý milimetr laminátu z každé strany pěnového jádra.
Konstrukce se ale mění podle zatížení. V okolí stěžně, přepážek nebo chainplates, tedy kotevních bodů pro vanty, jsou výztuhy. V některých místech konstrukce přechází do monolitického laminátu, jinde jsou vloženy výztuhy z překližky nebo tvrdší pěny.
Je to nutné především tam, kde se k palubě něco šroubuje. Měkká pěna by se při dotažení šroubů zmáčkla. Proto se používá tvrdší pěna, která může mít hustotu až 250 kilogramů na metr krychlový, případně vysoce kvalitní překližka.
Nejvíce namáhaná místa, například chainplates nebo uchycení pohyblivých zadních stěhů, přecházejí do monolitického laminátu. Stejné je to pod stěžněm nebo v okolí kýlu.
Celá loď byla vyrobena pomocí vakuové infuze. Nic se nelaminovalo ručně.
Bok trupu je od stěžně směrem dozadu vytažený nad úroveň paluby. Proč?
Je to proto, aby se loď mohla při náklonu ještě více opřít o vodu. S tímto řešením přišel Sam Manuard, který začal boky lodí v zadní části zvyšovat.
Když se loď nakloní, do kokpitu se dostává méně vody. To je velká výhoda. Závodník se cítí bezpečněji a je více chráněný, přitom je celá konstrukce velmi lehká.
Když loď v noci jede vysokou rychlostí a tvrdě naráží do vln, vyšší bok představuje pro člověka v kokpitu významnou ochranu.
Stavba Ocean Call trvala pět měsíců. Je to u závodní lodě krátká, nebo dlouhá doba?
Měli jsme štěstí, že loděnice měla volnou kapacitu. Věděli jsme, že jsou rychlí a že jsou schopní loď v požadovaném termínu postavit.
Obvykle se na podobné lodě čeká déle. My jsme na termín trochu tlačili, protože jednou ze základních podmínek bylo, aby byla loď hotová během léta.
Jak se ti líbila práce loděnice? Nejen výsledek, ale i způsob, jakým je výroba organizována?
V loděnici je výborný a velmi zkušený tým. Zaměstnanci jsou tam stálí, vědí, co dělají, a podobné lodě nestavěli poprvé. To ve mně od začátku vzbuzovalo důvěru, že bude loď postavená kvalitně. A zatím to vypadá, že je.
Důležité pro mě bylo také to, že je loděnice ve Francii. Jiní výrobci by možná byli schopní loď postavit také, ale tady jsem měl v dosahu všechny další dodavatele.
Samotným spuštěním na vodu totiž práce nekončí. Dokončování a kompletace lodi zaberou další množství času. Potřebovali jsme vše stihnout co nejrychleji. Ke konci někdy na lodi pracovalo až deset lidí denně.
Máš se stavbou závodních lodí velké zkušenosti. Překvapilo tě během výroby něco?
Asi ne. Věděl jsem, že pět měsíců je relativně krátká doba. Předchozí loď Zeiss, která je předchůdcem našeho Ocean Call, ale údajně postavili přibližně za čtyři měsíce.
Vždy záleží na tom, do jakého výrobního okna se člověk trefí a jak dlouho dopředu dokáže rezervovat loděnici i všechny ostatní dodavatele potřebné pro konečnou kompletaci.
Ve Francii je podobně rychlá stavba závodních prototypů možná, pokud je vše dobře naplánované.