Proč ksakru ta kotva nedrží
Když jsme vplouvali do zátoky Vinišće nedaleko Trogiru, padala už tma. Od severozápadu se potemnělá obloha halila do hustého černočerného hávu a okolí se občasně zjevovalo v záchvatech blesků. Doufali jsme, že stihneme zakotvit, než to přijde. Zatím stále nefoukalo...
V zátoce jsme dopluli na akurátní hloubku, hodili tam kotvu a pak už vše za nás zařídil vítr. Hvězdy zakryl shelf cloud na přední straně bouřky, začalo fičet a přidal se slejvák. Vítr nás napnul na kotvě a spolehlivě ji zaryl do dobře držícího dna. Schovali jsme se za sprayhood pod bimini a sledovali dění v zátoce. Byli jsme v bezpečí. Hladinu bičovali poryvy větru, byla ale bez vln. Zátoka je výborně chráněná.
Náhle vidíme, jak se jedno z kotevních světel dává do pohybu po větru. Za chvíli druhé za ním. A ještě jedno… Dvě z nich byly charterové lodě s českou posádkou. Již byly na břehu v konobě.
Kotva samozřejmě může za silného větru proklouznout, ale jedná se o pohyb, který je stále bržděný. Tady to vypadalo, jako by jachty vůbec nebyly zakotvené. Jedna z nich se cestou otřela o jiného nešťastníka, který měl smůlu a zakotvil za zádí, pošramotila ho a plula dál. V té době již situaci zaznamenaly posádky v konobě a rozjela se záchranná akce, kterou jsme vzhledem k večeři na stole přestali sledovat.
Proč kotvy nedržely?
Poryvy větru v bouřce přesahovaly 40 uzlů. Moře však bylo klidné. Kotvilo se na hloubce cca 6 - 7 metrů. Dno v zátoce velmi dobře drží. Proč tedy kotvy hned 3 jachet nedržely?
Nemyslím si, že by na vině byly kotvy. Jedna jachta může mít špatnou kotvu. Ne však tři. V posledních letech už charterové firmy používají standardní kotvy a není tak důvod, aby hned tři nedržely.
Druhou možností je, že skippeři všech tří jachet neměli žádné tušení o tom, jak se má kotvit. Že délka vypuštěného řetězu má odpovídat nejméně čtyřnásobku hloubky. To se mi ale také zdá nepravděpodobné. Mluví se o tom stále, učí se to… Že to neví jeden, ale tři?
Nejpravděpodobněji se mí jeví problém offsetu. Nastavení hloubky čidla hloubkoměru pod hladinou. Psali jsme již o tom zde.
Charterové společnosti často nastavují hloubku na hloubkoměru od kýlu, nebo nejlépe ještě s bezpečnostní rezervou až pod kýlem (cca 0,5 m pod kýlem). Pokud se na to nezkušený skipper nezeptá, tak to neví. A potom kotví na skutečné hloubce 6 metrů. Správně by měl vypustit řetěz v délce nejméně čtyřnásobku hloubky, v případě bouřlivého počasí raději pětinásobku hloubky. Správně by měl navíc připočíst výšku kotevního kování nad hladinou. Dejme tomu 1 metr.
Tedy: 5 x (6 + 1) = 35 m
Běžná kotva a 35 metrů řetězu by za uvedených podmínek muselo stačit. Kotvy by držela.
Ale na lodi se špatně nastaveným hloubkoměrem to vypadá jinak. Jachta má ponor cca 2 metry, hloubkoměr ukazuje hloubku ještě o půl metru menší. Tedy místo 6 metrů jen 3,5 metrů. Na připočtení výšky kotevního kování méně zkušený skipper nemyslí.
Pak vypadá výpočet takto: 5 x 3,5 = 17,5 m
Místo bezpečných 35 metrů je vypuštěna polovina. A to, samozřejmě, nemůže ve větru přes 40 uzlů držet.
Jak se této chybě vyhnout? V první řadě si zjistit nastavení hloubkoměru. Pak si ho buď přenastavit, pokud to umíme, nebo si hodnoty přepočítávat při kotvení. Ale rozhodně je třeba při kotvení počítat se správnou hloubkou.