Kalamita
Daniel Vodička

Kalamita

Představte si, že denně dojíždíte do práce trajektem. Zafouká jugo, nejede trajekt, zafouká bóra, nejede trajekt. Každý vítr je vlastně kalamita. V zimě se pak z denní cesty do zaměstnání stává jen občasné povyražení z ostrovní nudy.

Sám dobře vím, co je to kalamita. Jsem ze Zbraslavi. Na sklonku doby vlády jedné strany jsem dojížděl do Prahy na střední školu. Za běžného počasí často a včas. Když v zimě nasněžilo, tak vůbec. Nebo pozdě. Často byla kalamita. A když nebyla? Tvrdil jsem, že byla. Zimní školní režim jsem měl volnější. To byla výhoda. Mínusem tohoto přístupu bylo dvakrát ročně horší hodnocení. V porovnání s těmi, co kalamitou tolik netrpěli. Včetně těch ze Zbraslavi.

Přestaňme však odbočovat a vraťme se k trajektu a ostrovu Iž. Obyvatelé ostrova Iž v Chorvatsku nedaleko Zadaru jsou nazlobení na Jadrolinii. Trajekty a katamarany často nejezdí. Nedávno například nic nepřijelo dva dny… A telefonáty na Jadrolinku nepomáhají. Ižané jen slýchají, že počasí nedovoluje trajektu vyplout, že se mají podívat na moře...

Ižané se na moře dívají. A nezdá se jim tak divoké, aby mocný trajekt nemohl na ostrov doplout. Mají na celou situaci jiný pohled než vedení Jadrolinky. A aby ukázali rejdařům, co si o jejich službách myslí, sepsali stížnost. Na papír, který vložili do obálky. A když zase nejezdily trajekty, sedl předseda ostrovní rady do svého 7 metrů dlouhého člunu a dojel se stížností do kanceláře Jadrolinije v Zadaru. Aby se chytili za hlavu.

Tam to však bylo všem docela jedno. Převzali stížnost. A trajekty nejezdily dále…

Život na ostrovech není jednoduchý.

Na horu